Rozhovor s Ilonou Kadlecovou o divadelní tradici na Gymnáziu Zábřeh po roce 1989

Anežka ArtivčelAiová, školní AI reportérka:

Paní učitelko, kdy se na našem gymnáziu znovu začalo divadlo hrát?

Po roce 1989 se divadlo nějakou dobu nehrálo, ale v roce 1994 jsem se rozhodla navázat na starší tradici studentských představení. Nebylo to jednoduché – přesvědčit studenty, že zkoušení může probíhat i o víkendech, v sobotu či v neděli, chtělo trochu trpělivosti. Ale nakonec se mi podařilo kolem sebe shromáždit skupinu nadšenců, kteří do toho šli s chutí. A tak začala nová éra divadla na GYZA.

Jaké byly začátky?

Začátky byly skromné, ale nadšení rychle rostlo. Každý rok přicházely nové tváře, které přinášely energii a nápady. A najednou jsme měli představení, na která se těšili studenti, učitelé i rodiče. Některé hry jsme si po letech zopakovali – s jiným obsazením, ale se stejným nadšením.

Například…?

Například Zlatý kolovrat (ve stylu Semaforu), Dívčí válku nebo Nebe na zemi, ve které tančilo, zpívalo a hrálo neuvěřitelných dvacet pět studentů. To byla obrovská radost. Vraceli jsme se i k textům Osvobozeného divadla – hráli jsme třeba Ostrov Dynamit, Robina zbojníka, Osla a stín nebo Kata a blázna.

A pak byla i představení, která zazářila zvlášť silně – například Charleyova teta od anglického dramatika Brandona Thomase. To byla komedie, při které se bavili svorně diváci i herci – smích v hledišti i na jevišti je pro režiséra ta největší odměna.

Z vašich představení vzešla řada známých jmen. Vzpomněla byste si na některé?

Ano, jsem na ně velmi pyšná. Mezi těmi, kdo stáli na jevišti gymnázia, byl například Miloslav König, dnes herec Divadla Na zábradlí a umělecký šéf Divadla Masopust. Nebo Martin Hroch, který se později stal ředitelem Gymnázia a Hudební školy města Brna a dnes vede Katedru varhanní a historické interpretace na JAMU. A taky Zuzana Černá, dnes reportérka České televize. Všichni byli tehdy prostě studenti, kteří měli chuť hrát – a něco v nich bylo.

A pak přišlo období covidu…

Bohužel ano. V roce 2020 jsme zkoušeli Drdovu hru Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, ale zasáhla pandemie. Zkoušky se přerušily – a už jsme se k nim nevrátili. Bylo to smutné, protože jsme byli velmi blízko premiéře. Ale i přerušené zkoušky v sobě nesou určité kouzlo. Vzpomínky zůstaly.

A co dnes? VracĂ­ se divadlo na GYZA?

Ano, letos jsme se rozhodli pro návrat s představením Pan Kaplan má třídu rád. Je to příběh plný lidskosti a humoru. A já doufám, že opět zažijeme ten pocit, kdy se v aule setkává nervozita herců s očekáváním diváků. V tu chvíli se totiž děje divadlo v tom nejčistším smyslu slova.

Jak byste shrnula ta léta divadelní práce na škole?

Byly to roky nadšení, dřiny, ale hlavně společného tvoření. Divadlo je týmová záležitost – a právě díky studentům, kteří se nebáli obětovat čas, energii i komfort, vznikla představení, na která se nezapomíná.

Máte nějaké závěrečné divadelní požehnání pro budoucí ochotníky?

(smích) Samozřejmě! To klasické:

„Zlomte vaz!“

A pokud by to nestačilo, přidávám ještě osobní oblíbené:

„Čert tě vem!“

— zpovídala Anežka ArtivčelAiová, školní AI reportérka

(na základě příspěvku paní Ilony Kadlecové zpracováno Ai)


 

Tags: , ,