V neděli 13.10. večer jsme nervózně přešlapovali v Zábřeze na vlakovém nádraží. Vyčkávali jsme příjezd vlaku, který měl přivést naše výměnné partnery, studenty gymnázia v Marktbreitu, který leží na jihu Německa. Naše nervozita ještě vzrostla, když byl ohlášen příjezd vlaku a v pochodu jsme uviděli skupinu neznámých mladých lidí s obrovskými kufry.

Naši noví, týdenní spolubydlící jsou tu!

Nastal zmatek, když jsme každý hledali toho svého. Všude zněla němčina, když se němečtí studenti loučili se svými přáteli a odjížděli do svého nového domova.

Další den německé studenty a učitele oficiálně přivítal v aule gymnázia pan ředitel a na radnici pan starosta. Skupinka českých studentů si připravila prezentaci, ve které hostům představila město Zábřeh i naše gymnázium. Po obědě jsme se ještě podívali do rodinné konzervárny Via Delicia. Pondělní odpoledne jsme trávili v hostitelských rodinách.

V úterý, po návštěvě vyučování, jsme jeli vlakem do Velkých Losin, kde jsme navštívili zámek, ruční papírny a pralinkárnu. Večer jsme měli možnost se podívat do hodiny tanečních.

Středeční dopoledne jsme věnovali vytváření projektů na různá témata (jídlo, škola,…) a snažili jsme se zpracovat rozdíly mezi českou a německou kulturou a zvyky. Odpoledne jsme společně opékali.

Ve čtvrtek dopoledne jsme (stejně jako ve středu) byli ve vyučování a pak jsme hrály přátelské zápasy ve volejbale. Večer jsme se sešli v aule, abychom při závěrečném večírku spolu s rodiči zakončili pobyt německých studentů v Zábřeze.

V pátek ráno jsme nasedli do vlaku směr Praha. Navštívili jsme Žižkovskou věž a prohlédli jsme si centrum Prahy.

Na pražském hlavním nádraží jsme se v sobotu ráno rozloučili. Němečtí studenti se po týdnu vydali zpět domů.

Díky výměnnému pobytu jsme si mohli procvičit němčinu tak, jak se to ve vyučování nepodaří. Měli jsme možnost alespoň trošku poznat jinou kulturu a díky prezentacím si ty rozdíly uvědomit. 

Velké poděkování patří Česko-německému fondu budoucnosti a Krajskému úřadu Olomouckého kraje, bez jejíž finanční podpory by se náš projekt nemohl uskutečnit.

 

Anna Hrochová, 7.A

[wonderplugin_gallery id=“6″]