Pondělí 9.9.2015 nebylo zvláštní pouze svým datem, ale především tím, že se třídy 1.A a 5.A sešly na nádraží v Zábřehu, aby se společně vydaly na třídenní seznamovací pobyt STARTkemp. Náš dozor zastávaly p. uč. Mikušková, p.Strašilová, p.Horvátová a p.Chudobová. Nastoupili jsme do autobusu a s netrpělivostí, nadšením i zvědavostí nám hodinová cesta do Starého Města uběhla jako nic.

S údivem jsme prošli uvítáním našich úžasných pravěkých instruktorů, kteří nás rozdělili do skupin. V nich jsme postupně odcházeli na šestikilometrovou cestu do Kunčic, při které jsme se poznávali díky povídání, stavění lidské pyramidy, chození po kládě nebo i při pádu důvěry. Když jsme dorazili na chatu, instruktoři nám s nadšením předvedli tanec, který jsme se během prvního dne naučili. V dalších hrách jako bludiště, divoká jízda nebo Viking jsme získávali peníze na večerní program v Kasinu. Během něho jsme se bavili na X boxu, na tanečních podložkách, v kostkách, pokeru, salonu, na masážích a v neposlední řadě u baru. Když jsme se po tomto náročném dni ubírali do postelí, netušili jsme, že to ještě není všechno. Ať jsme byli jakkoliv unavení, do noční hry Boj o medvíďata jsme museli zapojit všechny naše síly.

Druhý den jsme okusili svou spolupráci při vychutnání snídaně se vzájemně svázanýma rukama. Dopoledním programem byla indiánská stezka, na kterou jsme se vypravili s totemem na krku. Odpoledne na nás čekalo Rusko – pro většinu z nás nejsilnější zážitek. Myslím, že by nikdo z nás před ním nevěřil, že za 45 minut dokážeme udělat tolik dřepů, kliků a tak nahlas a s úsměvem křičet hesla. Odpoledne uběhlo jako voda a nastal retro-karaoke večírek, který v našich řadách objevil opravdové zpěváky.

Ráno třetího dne bylo pochmurné stejně jako pomyšlení, že se dnes budeme muset rozloučit. Svou snídani jsme si museli vybojovat nalezením instruktorů. Náš pobyt jsme zakončili rekonstrukcí vraždy, která se údajně stala v chatě. Každý tým přišel se svou originální divadelní verzí, u nich jsme se dost nasmáli. Pak už bohužel nadešel čas odchodu a my jsme se museli rozloučit s instruktory. Cestu jsme zvládli bez potíží a skončili jsme ji tam, kde začala – na nádraží v Zábřehu.

Na tuto akci budu ráda vzpomínat. Rozhodně patří mezi mé nejlepší zážitky v životě. Tímto chci poděkovat jak p. učitelkám, tak i instruktorům za jejich neustálou starost a úžasný program. Myslím, že můžu říct, že jsme si tuto akci všichni výborně užili.

Za třídu 1.A Soňa Chamlarová