Nedávno jsme byli na „adapťáku“, který se konal ve dnech 15. – 16. září. Ráno jsme jako normálně přišli do školy – v batozích ale bylo oblečení místo učebnic. Počkali jsme na paní učitelky a vyrazili jsme na Bozéňov, kde jsme měli prožít následující dva dny. Cesta byla sice zdlouhavá, ale zato nádherná.

Nejdříve jsme šli chvíli městem. Poté nás cesta zavedla do přírody. Procházeli jsme malým lesíkem, kolem přehrady, na které rybáři chytali kapry, mokrou loukou, která byla plná květin, a nakonec cestičkou v lese, kde jsme našli asi šest bedel a několik klouzků. Nakonec jsme chodili kolem chatek a restaurace Bozéňov. Za ní bylo malé hřiště. Tam jsme si dali chvíli oddech. Za tím hřištěm nás čekal cíl. Ve dveřích nás už vyhlížel pan psycholog Petr Halama. Měli jsme hodinu zpoždění, takže musel trošku změnit náš program. Petr nás všechny přivítal. Travalo to asi půl hodinky. Potom jsme si vybalili ve svých pokojích. Za chvilku jsme byli hotoví. Společenská místnost se pomalu plnila natěšenými žáky. Jakmile doběhl poslední žák, začalo seznamování. Nejdříve nám pan Petr řekl, jak to tady bude probíhat. Na dveřích visel náš celodenní program. Kvůli tomu, že jsme měli zpoždění, nám musel zkrátit přestávky. Potom začalo naše seznamování.

Ta hodina, ve které jsme hráli různé hry, uběla rychle. Za chvilinku byl oběd. Nahrnuli jsme se ke stolům, které byly pěkně prostřené. Za půl hodinky měli všichni snězeno. Poté jsme šli do svých pokojů a hráli hry nebo si povídali. Za chvilku začalo další seznamování, při kterém jsme se dozvěděli mnoho věcí. Například, že několik lidí sleduje ten a ten seriál, že se někdo bojí pavouků, nebo že má někdo rád psy. Celé toto seznamování uběhlo tak rychle, že jsme se ani nestačili divit. A zase přestávka! Další seznamování bylo asi dvě hodiny dlouhé, takže některé moc nebavilo. Ale i tak plnili úkoly a hráli hry, které pro nás Petr připravil. Za chvilku byl večer. Asi do osmi jsme měli poslední hodinu. Po skončení této hodiny Petr odešel. Na večer si někteří naši kamarádi připravili hry. Tento den byl povedený. To jsme ale ještě nevěděli, jaký bude ten druhý!

Druhý den ráno jsme měli hned po snídani další hodinu. A zase další hry a úkoly. Ubíhalo to tak rychle! Po přestávce jsme šli ven, kde jsme si házeli míčky. Nejdříve s jedním. Potom ale vzduchem začaly lítat ne dva, ani tři, nýbrž čtyři míčky. Museli jsme si s nimi házet do té doby, dokud nám ani jeden nespadl. Teprve asi po dvaceti pokusech se nám to povedlo. Všichni byli nadšení, protože potom byl oběd!!

Po obědě nás čekalo rozloučení a cesta domů. Myslím si, že tento adpťák stál za to!

Za G1.A Anastázie Kantorová