Obrovské nádražní hodiny tiše klapaly, ukazujíc pár minut po deváté, na kalendářích se skvělo datum 11. září 2013. Pro ostatní pozvolna začínal další všední den, avšak pro žáky tříd 1. A a 5. A zábřežského gymnázia tento den představoval něco daleko důležitějšího – začátek jejich společné cesty za vzájemným se poznáváním na adaptačním kurzu Startkemp.

Nádraží, které se stalo místem našeho středečního srazu a zároveň i odjezdu a pátečního příjezdu, se úderem půl desáté konečně zaplnilo všemi účastníky kurzu – tedy 32 žáky z 1. A a jednadvaceti z 5.A – a po konečném vyřízení všech potřebných úkonů jsme se odebrali na nástupiště, kde jsme se společně se zavazadly všemožných typů nahrnuli do vlaku s cílem zajistit si ta nejlepší místa k sezení.

Téměř hodinová cesta v nesmělé a napjaté atmosféře uběhla poměrně rychle, a proto jsme se ani nestihli pořádně rozkoukat a ohlédnout po okolí, když se otevřely postranní dveře vlaku a dovnitř se směle linuly veselé tóny hudby, jež byla zároveň tím úplně prvním, co nás v Kunčicích přivítalo, tedy zároveň i s instruktory, vtipně převlečenými za pramuže a praženy. Hned poté, co nás zbavili všech přebytečných a k blížícímu se cestování nepotřebných zavazadel, jsme si na jejich pokyny zavázali oči šátky a bez toho, abychom to mohli nějak ovlivnit, což bylo samozřejmě účelem, nás rozřadili do skupin. Nezáleželo na ničem, zkrátka a dobře byl každý odkázán na své vlastní smysly a pocity. A na spolužáky, již vám svíraly obě dvě ruce.

V jednotlivých a docela početných „tlupách“jsme se po několika počátečních hrách v blízkosti samotného nádraží vydali na seznamovací stezku přírodou, dokud nás nohy a v podstatě i vedoucí nezavedli na chatu Junior. Sice delší cestou než jsme čekali a jiným terénem než jsme doufali, ale přesto radostně. Před ubytovnou později proběhlo další náročné rozdělování společně s nelehkým úkolem, jak se u mnohých ukázalo, tentokráte však podle božstva – Dia, Afrodity, Héry a Poseidona.

Středeční odpolední program začal představením všech dvanácti instruktorů, načež nás dokonale seznámili se startkempovým tancem, který sami vymysleli. Podle různobarevných písmen, jimiž jsme byli označeni při příchodu k chatě, jsme se shlukli do čtyř skupin a společně s přiřazeným bohem zahájili putování dávnou minulostí. Gladiátorské hry v Římě, stavění lidské pyramidy a výuka tance v Egyptě, neboli trsání na nedalekém tenisovém kurtě, provázkové bludiště se zavázanýma očima a Minotaurem v patách. Záchrana princezny se nakonec povedla všem zúčastněným, ale jen prvních pět se dočkalo odměny v podobě peněz, potřebných k večernímu programu. Posledním stanovištěm se stala Čína. A samozřejmě že nemohlo chybět pojídání rýže.

Schylovalo se k večeru a to znamenalo, že už se všichni nemohli dočkat aktivit, které nás čekaly ve slibovaném kasinu. Poker, kostky, masáže, kosmetický salón a v neposlední řadě také občerstvení na baru – toho všeho si každý užíval plnými doušky.

Druhý den ráno, přibližně o půl sedmé začal otřesnou sirénou, přičemž Hanička nezapomněla svolat všechny majitele velkých stříbřitých králíků na náves, což jsme zkrátka nemohly opomenout. Po zábavné rozcvičce jsme měli možnost si za hudebního doprovodu osvěžit taneční kroky z předešlého dne a při snídani si naopak vyzkoušet svou zručnost. Další program se pak vyvíjel nezávisle na jednotlivých skupinách, které se utvořily podle počátečních písmen v příjmení, a naším úkolem, k němuž vše spělo, bylo pomoct najít princeznám jejich rodnou zem za pomocí námi vytvořené loďky, jež jsme museli dopravit až do samotného cíle. Cestou se plnilo pár přiměřeně náročných, avšak nesmírně zábavných úkolů, za jejichž splnění si každá družina vysloužila daný počet korálků, které následně vyměnili za klíč k vyřešení hádanky.

Později odpoledne se opět pomíchalo složení družstev, takže i ti, kteří se během předcházejících chvíli nepoznali, k sobě naposledy našli cestu. Jako obvykle, a na co jsme si zvykli, se postupně procházela čtyři stanoviště: Rusko – to se všem bezkonkurenčně nejvíce zalíbilo -, savování, vyrábění koláží a hraní společenských her v nedalekém stavení. Všichni jsme z toho sice byli zmožení, ale i přesto jsme se s vervou vrhli do příprav na Retropárty a skvěle si ji také užili.

Poslední den plynul pomalejším tempem. Jediným zpestřením byla originálně vymyšlená snídaně, kterou vedoucí rozmístili v okolí chaty a my si ji museli sami najít. Počasí nám už od ranních hodin nepřálo, a tudíž se páteční program konal uvnitř. Jeho jedinou náplní se stalo ztvárnění divadelního představení, které jsme si napsali dle slov vybraných jinou skupinou.

Na závěr se s námi instruktoři rozloučili a rozdali nám pamětní listy, jež jsme si od nich směli nechat podepsat. Tancovali jsme, abychom si dokázali, že tanec Startkempu všichni umíme a ještě následovalo hromadné focení. Při zpáteční cestě nás doprovodil lehký déšť, ani to však na dobré náladě nic nezměnilo. A tak skončilo naše putování. Jestli dobře, nebo špatně – to záleží pouze a jedině na každém z nás.