„Ach jo, zase ty šutry!“ Tato věta myslím zazněla 10. května z úst každého člena třídy G4.A nejméně jednou, ne-li vícekrát. Důvod byl prostý. V onen den jsme jeli na exkurzi do vápenky Vitošov, což samo o sobě příliš frustrující není, namítnete mi bezpochyby. Ovšem vezmeme-li v potaz to, že jsme ten samý týden již absolvovali exkurzi na téma horniny a uhlí v Ostravě, a připočteme – li k tomu také celoroční učivo biologie (opět kameny), dostaneme smrtící kombinaci.

I přes to všechno měla exkurze veliký úspěch. Ihned po našem příchodu se nás na vrátnici ujal jeden muž. S přilbou. Na jeho jméno si bohužel nevzpomenu, nazvu ho proto „Muž s přilbou“. Tento pán nás postupně provedl v podstatě celou vápenkou.

Prohlídka začala v samotném místě těžby, kde nám náš průvodce řekl něco o historii lomu a také o vlastnostech vápence. V paměti mi utkvěla především skutečnost, že Vitošov je 3. největší lom v České republice.

Poté jsme se přesunuli na místo, odkud byl výhled na vápenku. Muž s přilbou nám vysvětlil celý proces třídění a následného zpracování vápence. Zmínil se o čištění, odkališti, krasových jeskyních, technickém a vozovém parku a dalších zajímavých věcech.

Následně jsme se, po několika našich dozajista duchaplných dotazech, vydali k obrovskému žulovému kuželu, jenž drtí kusy vápence na kousíčky sotva větší než 15cm. Celá stavba okolo kužele působila opravdu majestátním dojmem.

Na závěr jsme došli opět na vrátnici, kde jsme se rozloučili s panem Přilbou. Většina třídy se poté přesunula na autobusovou zastávku a někteří sportovněji založení jedinci odjeli na kolech.

Na druhý závěr bych chtěl tímto poděkovat naší paní třídní učitelce Šípové. Exkurze rozhodně , alespoň pro mě, nebyla jen možností „ulít“ se ze školy, jak jsem se ostatně původně domníval, ale naopak jsem se dozvěděl mnoho o (naší 3. největší:D)vápence Vitošov a těžbě obecně.

Filip Horák s přispěním Michaely Schőnové