31. května jsme se vydali na chatu v blízkosti Hrabové. Jak nám bylo zdůrazňováno, nečekal nás školní výlet, ale dvoudenní biologické cvičení. Nejeli jsme sem kvůli zábavě. Naším cílem bylo nabytí nových poznatků v oblasti biologie.

Nejzdatnější sportovci se na chatu dopravili na kole, my ostatní jsme jeli autobusem a ze zastávky pokračovali pěšky. Cesta vedla pořád do kopce a po chvíli někteří podlehli dojmu, že si na zádech místo batohu nesou topení.

Konečně jsme dorazili k chatě, kde na nás místo odpočinku čekala dvojice lesních pedagogů. Vydali jsme se do lesa. Každou chvíli jsme zastavovali, aby nám bylo umožněno uplatnit znalosti ze školy v praxi, snažili se například poznat, jak se ten který strom jmenuje. Pedagogové nám vyprávěli o výsadbě a o kácení stromů nebo o ochraně lesa proti škůdcům. Mezi tím vším jsme hráli různé hry.

Dopoledne rychle uteklo a před námi byla hodina volna vyhrazená na oběd. Každý si podstrojoval, jak uměl nejlépe. Většina si uvařila chleba se salámem, našli se ale i tací, kteří pro své kamarády po vzoru televizního pořadu Prostřeno připravili několikachodové menu. Podávala se krémová brokolicová polévka a svíčková na smetaně, obojí ze sáčku. Následovala zábava společná všem účastníkům výletu, sbírání spadených pletiv instalovaných původně na stromy proti okousání zvěří. Jak snadně znělo toto zadání! Pletiva ležela na zemi asi dlouho, některé jejich části vězely hluboko v půdě propletené s kořeny rostlin. Na jejich vyproštění bylo nutno vynaložit značné množství hrubé síly. Někdy to šlo tak ztuha, že jsme se kolem jednoho kusu pletiva museli shromáždit dva i tři. Měla jsem pocit, že naše počínání připomíná pohádku O veliké řepě.

Po skončení „zábavy“ jsme znovu vyrazili na procházku do přilehlých lesů, tentokrát za sběrem a poznáváním rostlin. Když jsme se vrátili k chatě, každý si vybral jednu rostlinku a popisoval její vnější stavbu. Jediný problém s tím měla Šárka. Vybrala si větvičku šípkové růže a nemohla určit tvar kořene. K její smůle nebyl nikdo ochotný se s ní ke keři vrátit a přinést ho i s kořeny.

Jakmile jsme tímto učinili povinnosti za dost, sklidili jsme květiny ze stolů, rozdělali oheň a začali s opékáním všeho možného. Po setmění jsme byli po jednom vysíláni na stezku odvahy, kterou si pro nás připravili někteří spolužáci. Strašili nás houkáním zpod kmene, tichým přecházením po louce nebo tím, že vyběhnuvše ze stínů, pokusili se nás srazit ze stezky. Na trase se vyskytovaly dvě bludičky vlastnící každá po propisce. Asi jsme před nimi měli utíkat, nevím, nikdo nám to neřekl. Osoby bludičkami chycené si ve většině případů odnášely jednu nebo dvě čáry na ruce. Já jsem se vrátila se sedmi čarami. Na stezku jsem totiž vyrazila první a bludička si potřebovala propisku rozepsat.

Ráno nás čekaly ještě dvě laboratorní práce. Pozorovali jsme asimilační barviva u špenátu a zjišťovali pH půdy. Zjistili jsme, mimo jiné, že ne všechny lakmusové papírky jsou funkční.

Před odchodem zbývalo ještě uklidit chatu. Já s Anetou jsme venku v míse s vodou umývaly nádobí.Silní muži z řad našich spolužáků procvičili své svaly odnášením umytého nádobí do kuchyně. Ostatní mezitím zametli v chatě, mohli jsme se tedy odebrat k domovu.

Co napsat závěrem? Snad jen, že to bylo moc fajn a že ti, kteří chyběli, mohou jen hořce litovat.

Kateřina Malíková, 5.A