Vůbec jsme se neznaly, byly jsme k sobě přiřazeny. Jediným naším kontaktem byl email, posléze Facebook. Naší společnou věcí bylo to, že jsme se jako dalších pár odvážlivců přihlásily do výměnného pobytu mezi naším gymnáziem a Gymnáziem v Marktbreitu.

Dny se nachýlily a náš byt stále nebyl dle maminčiných představ. A to měla za pár dnů dorazit německá delegace. ,,Prosím tebe, zruš to,“ naléhala matka, ,,všude je nepořádek! Jak by to vypadalo?“ ,,Dobrá, a nemáš starosti, jak by to vypadalo, kdybych z toho vycouvala? Teď, když už si náš host v Německu balí kufr?“

Nakonec se slitovala, a tak jsme se v neděli 13.10. večer vypravili na zábřežské nádraží. Tehdy jsem se s Andreou viděla poprvé. Když jsme přijeli domů, netušila jsem, o čem s ní mám mluvit (krom školy a zájmů), proto jsme raději zkoumaly, zda se liší naše a jejich pravidla v Člověče, nezlob se (Mensch ärgere dich nicht).

V pondělí byli naši noví němečtí kamarádi přivítáni ředitelem gymnázia a též starosta později, když jsme byli přijeti na radnici, vyjádřil vděk za tuto spolupráci. Mezitím jsme měli možnost dozvědět se od několika skautek mnohá fakta o činnosti skautů nejen v České republice. Díky skautským seznamovacím hrám jsme se taky konečně dozvěděli, jak se kdo jmenujeme. Následovalo volno v hostitelských rodinách. Toto podzimní odpoledne zalité sluncem jsme vyplnili výletem na zříceninu hradu Brníčko a bowlingovým soubojem.

Úterní ráno patřilo keramické dílně. Němečtí studenti dostali šanci předvést svou zručnost a estetické cítění při výrobě originálních hrnečků. Čeští hostitelé povzbuzovali a asistovali, když bylo třeba. Ta hlavní práce nás, Čechy, čeká v budoucnu, kdy hrnečky naglazujeme a pošleme jejich tvůrcům.

Rozdělili jsme se do dvou skupin a jelikož cílem letošního výměnného projektu bylo seznámit se s volnočasovými aktivitami, první skupinka zamířila do Tunklova dvorce a druhá se šla podívat do DDM. Já patřila k první ,,grupě“. V galerii Tunklův dvorec (která slouží i pro účely ZUŠ) nám pan ředitel Základní umělecké školy v Zábřehu Pavel Doubrava sdělil mnoho informací a objasnil našim německým kolegům zdejší možnosti vzdělávání s uměleckým zaměřením. Nemohla chybět názorná ukázka jazzového tria, prohlídka fotek a videí z představení.

Po obědě ozářilo slunce zbarvené stromy a bylo příjemně teplo. Venku ano, ovšem na Bouzově, který jsme obsadili, byla zima jako… no, jak na takových hradech bývá. Průvodkyně sice měla připraven výklad v jazyku německém, ale většina už se těšila na večer. Do tanečních! Z těch byli ,,unsere deutsche Freunde“ celí paf, jelikož u nich běžné taneční lekce neprobíhají ve společenských šatech a s takovou noblesou. A přeci si ,,trsli“ i oni.

Středa: hospitace v hodinách – většinou angličtina, němčina či matematika. Bohužel, dnes se proti nám počasí spiklo a znemožnilo nám užít si  odpoledne v lanovém centru v Dolním Bušínově. Naštěstí byl náhradní program – motokáry v Zábřehu (čehož jsem se já osobně vzdala). A protože mívám ve středu výtvarku na ZUŠce, vzala jsem svoji novou známou s sebou, ať si též něco vytvoří.

Ve čtvrtek byl volnější program. Jen, co jsme si odseděli pár hodin ve škole, zapracovali na projektu, připravili si nějaký materiál na téma ,,Studenti představují Prahu“ (popis památek v němčině)a prodiskutovali rozdíly v našich kulturách, zajeli jsme si na chvíli do Olomouce. Němci si mohli prohlédnout orloj a nakoupit nejen suvenýry a my se mohli porozhlédnout po městě. Konec pobytu v Olomouci byl stanoven společným posezením od pěti hodin v aule. Tam se diskutovalo, hodnotilo jedlo, pilo, tancovalo ….. sdíleli jsme dojmy ze společných zážitků. Ale žádné ponocování – na ráno si musíme všichni nařídit budíky na dřívější čas!

Pátek, časně ráno, venku ještě temná tma: za několik minut nastane čas odjezdu. Všichni pojedou expresem do Prahy.

Dopoledne jsme mohli obdivovat nejznámější pražské historické stavby. Od Pražského hradu se pokračovalo Nerudovou ulicí na Malostranské náměstí, kolem barokního kostela svatého Mikuláše, na druhý břeh Vltavy přes Karlův most až na Staroměstské náměstí a k Prašné bráně, kde byla poznávací část programu zakončena. Poté dostali němečtí studenti příležitost, aby nakoupili suvenýry a ve večerních hodinách zhlédli muzikál Bídníci. Celý den se nesl v duchu přátelské atmosféry a myslím, že byl opravdu vydařený.

Letošní projekt byl pod heslem ,,Langeweile auf keinem Fall!“ (,,Nuda v žádném případě!“) a to bylo skutečně naplněno – pořád bylo co dělat. Člověk se nemohl jen tak dobelhat ze školy domů, svalit se do křesla a nic nedělat. Není proto divu, že mnozí studenti i učitelé pocítili po tomto náročném týdnu spánkový deficit. Možná se mi chvilku bude po tom všem stýskat, ale… Konečně vlastní postel!

Celý projekt by  nebylo možné uskutečnit bez finanční podpory Fondu česko – německé budoucnosti. Za tradiční podporu našich partnerských projektů velmi děkujeme.

xx