Až se mě jednou někdo bude ptát, co jsem dělal 27. až 31. ledna 2014, budu to vědět s absolutní jistotou. Tyto dny se mi totiž spolehlivě vryly do paměti. Společně s dalšími 22 studenty našeho gymnázia jsem se účastnil VLVK, neboli výběrového lyžařského výcvikového kurzu. Slovo výběrový je zde užito v poněkud zavádějícím významu, poněvadž aby se vůbec dalo vybírat, kdo se zúčastní a kdo ne, musel by být překročen limit 25 účastníků. To se nestalo, takže jsme jeli všichni.

Odjezd autobusem ze Zábřeha do hotelu Atlas v Čenkovicích proběhl v pondělí krátce po osmé hodině. Po obědě a vybalení věcí se šlo lyžovat a „snowboardovat.“ Lyžaře měla na starosti paní učitelka Šípová a snowboardista velezkušený to „prknař“ pan učitel Zimmermann. Samozřejmě vše probíhalo podle platné legislativy, tzn. jezdili jsme ve družstvech a učitelé na nás každých 300 metrů s radostí čekali. Poněvadž kdyby to probíhalo kupříkladu tak, že bychom lyžovali ve skupinkách s mobilními telefony a měli jsme jen 2 srazy za den, vůbec bychom si to neužili. Jsem rád, že máme tak rozumné učitele.

Nebudu Vás zatěžovat zbytečně obsáhlým popisem následujících dnů. A proto ve zkratce. Lyžovali jsme. Také jsme hodně jedli, i když s velikostí porcí to nebylo nejlepší- někteří (včetně mě) si chodili přidávat i dvakrát, či třikrát. Ve volném čase se většinou povídalo nebo se hrály různé hry. Na programu byly také pravidelné stížnosti na stav topení, především naše slečny měly na pokojích zimu. Několikrát jsme využili služeb vířivky a sauny, což po náročném programu přišlo vhod. Také nikde jinde bohužel netekla teplá voda. Poslední den nás obvykle nerudný správce, nechal ponocovat až do 2:00. Byla to psina.

Všichni jsme ve zdraví přežili a navíc si vše užili. V VLVK vidím slibnou tradici, která kromě vytříbení našich sportovních dovedností dokáže i stmelit kolektiv a díky níž se dokážeme odreagovat od náročného studia. Pevně věřím, že se bude konat i v následujících letech…

Filip Horák 6.A