10. března se jako již tradičně konal Den mateřského jazyka určený pro studenty nižšího gymnázia. Studenti 2.A se zhostili role průvodců svých mladších spolužáků i role pozorovatelů. Úkoly si pro účastníky soutěže připravili studenti tříd 7.A a 3.A. Zde si můžete některé z nich připomenout a případně se podívat na fotografie z dané akce.
Ilona Kadlecová
ÚVOD
Ve čtvrtek 10.3. se konal Den mateřského jazyka. Pestrý program si pro studenty z nižšího gymnázia připravili jejich spolužáci z třetích ročníků vyššího gymnázia.
Ráno jsme se všichni ocitli na dvoře Karla IV. Všude panovala slavnostní nálada, celý hrad byl nádherně vyzdobený a vše bylo dokonale připravené. Karel IV. měl být korunován římsko-německým císařem.
Nejdříve se v sále shromáždila všechna šlechta, ale také pážata a všichni poddaní. Potom přišel arcibiskup a už se čekalo jen na samotného krále. Ten dorazil i se svou manželkou ve velkolepém průvodu. Ke všem přítomným nejdřív pronesl řeč. Svým poddaným slíbil vlastní univerzitu a zaručil tak, že český lid už nebude muset studovat na univerzitách v zahraničí. Poté už došlo k samotné korunovaci. Ale když chtěl arcibiskup budoucímu císaři nasadit korunu, zjistilo se, že klenoty zmizely! Bez nich korunovace nebyla možná. Karel IV. tedy požádal všechny přítomné, aby pomohli klenoty najít. Poddaní se po skupinkách vydali prohledávat hrad. Ale nebylo to vůbec snadné, protože zloděj byl velmi mazaný a klenoty dobře ukryl, takže bylo potřeba překonat spoustu těžkých překážek.
Studenti druhých ročníků si rozdělili jednotlivé skupinky a prováděli je po stanovištích. Těch bylo celkem 12 a soutěžící zde plnili nejrůznější úkoly a za jejich splnění dostávali body. Každých 15 bodů mohli vyměnit za indícii. Ty je dovedly až k pokladu a pomohly odhalit zloděje.
KNIHOVNA, UČEBNA Č. 16
V hradní knihovně na novopečené poddané čekal těžký úkol – podle přesného návodu museli vyhledat slova, která by dala dohromady větu, pravděpodobně sloužící k nalezení ukradených korunovačních klenotů. Přitom každé jedno slovo bylo v jiném řádku jiné kapitoly jiné knihy, která byla vždy na opačném konci bibliotéky nežli kniha předešlá. A jako by to ještě nestačilo, práci jim komplikovaly nálety vyhlašované vrchním velitelem královských vojsk. Výsledná věta zněla: „Jediné světlo mého života je světlo lednice.“ Za splnění úkolu pážata dostala body, které vyměnila na černém trhu za indicie vedoucí k nalezení ukradených královských korunovačních klenotů.
Na dalším stanovišti je čekala zkouška ze všech zkoušek nejtěžší, při které museli napnout všechny smysly a využít veškeré schopnosti. Celou učebnou totiž vedl temný tunel plný zákeřných zákrutů a překážek. Bylo potřeba jím v kleče a se zavázanýma očima projít, vyhnout se všem nástrahám a na jeho konci pomocí hmatu poznat tajemné molitanové písmenko. Každý člen skupinky zjistil jedno a spolu s písmeny spoluhráčů vytvořit tajenku. Po zvládnutí tohoto úkolu, který některým soutěžícím dodával nadpřirozenou schopnost prolézat zdí tunelu J, a tím zpomaloval jeho plnění, se odebrali na další stanoviště.
Markéta Janů, Olga Fišnerová, Anežka Kordasová, Barbora Kvapilová, Jana Muzikantová
UČEBNA Č. 19
Na stanovišti číslo 19 zvědavé soutěžící přivítala jedna z manželek Karla IV. obklopená dvorními dámami. Svůj čas zde netrávily vyšíváním a naukami o dvorní etiketě, jak by se dalo předpokládat, ale vytasily na studenty křížovky se záludnými otázkami ze života Otce vlasti. Po vyluštění křížovky žáci zjistili jméno zde přítomně královny, kterou byla Anna Falcká.
UČEBNA Č. 20
Dalším stanovištěm bylo Skriptorium na učebně číslo 20. Už po příchodu do temné místnosti bylo jasné, že úkol zde nebude jednoduchý. Ani pohledy pořádajících studentů nic neprozrazovaly. Studenti se posadili do připravené lavice a měli hádat, co je na obrázcích. Na obrázcích bylo několik staveb z doby vlády Karla IV. (například Karlštejn či Kašperk) nebo osoby, které měly něco společného s Karlem. Největší problémy studentům dělali arcibiskup Arnošt z Pardubic a Mistr Theodorik. Nakonec všichni dostali nějaké body a mohli se přesunout na jiné stanoviště.
UČEBNA Č. 22
Při příchodu do další učebny Vás ovanula nádherná vůně květin a koření. Úkolem žáků bylo pomocí čichu se zavázanýma očima rozpoznat, jaké koření právě drží v ruce. Někteří bez váhání okamžitě uhodli, někteří však měli problémy a koření nepoznali. Omámeni vůněmi koření, postoupili k dalšímu úkolu. K fotografiím různých květin museli přiřadit pojmy, které byly napsány na lístečcích na druhé straně třídy. Pomocí brček museli nejdřívě lístečky přenést k fotografiím a poté se mohli pustit do řešení úkolu. Zde uplatnili své drahocenné vědomosti o rostlinách a bez problému vše správně přiřadili.
UČEBNA Č. 21
Na učebně číslo 21 se mohli žáci ponořit do tajů středověké alchymie. Ihned po vstupu do místnosti byli přivítáni stylově oblečenými studenty vyšších ročníků. Po usednutí začala přednáška z triviální chemie. Posluchači museli v prvé řadě rozeznat přísady ukryté v přesmyčce a poté uhádnout barvu nápoje z nich smíchaného. Ne každá přesmyčka však byla jasná na první poslech a tudíž ani barvu neuhádl každý. Když úkol dokončili, ať už úspěšně nebo neúspěšně, přesunuli se k druhé části stanoviště.
Tam na ně čekal poněkud jiný úkol. Museli o nápoji, který předtím namíchali, napsat krátkou, čtyřveršou báseň. Zde mohli ukázat svoji kreativitu a cit k mateřskému jazyku. Díla žáků byla velmi zajímavá a rozmanitá. Po přednesu byly výkony porotci bodově ohodnoceny a studenti se mohli vydat vstříc dobrodružstvím na další stanoviště.
Nakonec po úspěšném rozřešení všech úkolů a dosažení co nejvyššího počtu bodů, se museli studenti vydat na Černý trh pro pomůcky na rozřešení hádanky. Obchodník sečetl body a podle počtu bodů dostali za každých 15 bodů jednu indícii, která jim pomohla vyřešit tuto hádanku. Pokud studenti správně uvažovali, zjistili, že zlodějem je králův bavič Kašpárek. Poslední índície jim však napověděla, na jaké učebně mohou dokončit své dobrodružství na naší škole, kterou byla učebna číslo 21. Zde, pokud uhádli hádanku, skončilo jejich dobrodružství. Zbývalo jen zanést rozřešení za králem a ten mohl být následně korunován císařem.
Tomáš Marek, Pavel Nimmrichter, Jan Linhart, Romana Husárková
Tvorba příběhu
Už ve dveřích od učebny číslo 23 vítaly soutěžící děti královna a její dvě služky. Karel IV., její manžel, byl zrovna na lovu, a tak potřebovala, aby ji někdo rozveselil. Tento zdánlivě lehký úkol připadl na naše soutěžící. Studenti z nižšího gymnázia museli vybrat jeden z lístečků, na kterých byl konec příběhu, jenž společnými silami dotvořili. Až byli s prací hotovi, nejlepší řečník předstoupil před královnu a příběh přednesl. Královna a její dvě služky se smály každému výtvoru, neboť dětské fantazii se meze nekladou. Dokážete si asi představit, jak mohl začínat příběh, jestliže si studenti vybrali větu ,,Potřebovali vyměnit záchod“. Jelikož královna dala naprosto volné téma, dočkala se ještě větších výplodů dětské fantazie, vždyť v jednom z příběhů se Karel IV. setkal s Nicole Kidman v Disneylandu.
DIVADLO
Pro většinu studentů obávaný úkol čekal na děti přímo v královské komnatě samotného Karla IV. – v aule. I král potřebuje jednou za čas stejně jako jeho žena rozveselit, a tak studentům naporučil, aby před jeho vznešenýma očima zahráli divadlo. Námět byl jednoduchý, při lovu přepadl Karla IV. medvěd a… Studenti museli vymyslet konec, hru si zkusit nanečisto a poté ji předvést králi. Studenti většinou volili šťastný konec, kdy Karel IV. zabije medvěda na jeden pokus. Co jim také zbylo, když se na ně celou dobu díval sám vladař.
SKLEP, TĚLOCVIČNA
Ve sklepě, jakožto místu tajemna a strachu, byla umístěna MUČÍRNA. Před jejími dveřmi stál kat v červené kápi a vpouštěl dovnitř „vystrašené“ soutěžící. Podél sklepních schodů a uliček plápolaly hořící svíčky, které vedly až k hlavní síni. Zde byl pro studenty připraven kvíz na téma středověké mučírny. Úkolem soutěžících bylo správně říct názvy mučících nástrojů na obrázcích, uhádnout k čemu sloužily a popsat středověké zbraně. (např. drtička prstů, skřipec, kláda, …) Pokud skupinka nedosáhla více než pěti bodů, byla potrestána pěti minutami na mučícím nástroji.
Ale nebojte! Nikomu se nic nestalo a i napohled hrůzostrašní kati občas napovídali 
Tělocvična byla centrem pro vyvrcholení středověké tématiky, konal se zde opravdu originální „rytířský turnaj“. Soutěžící měli v časovém limitu navázat míčky na provázek visící nad překážkovou dráhou. Poté byli vybráni dva odvážlivci. Jeden reprezentoval rytíře a druhý jeho oře. Rytíř na svém koni měl projet překážkovou dráhu a cestou sundat připevněné míčky. Podle počtu míčků, se kterým dvojice dosáhla cíle, byla náležitě bodově ohodnocena.
I u takového náročného „turnaje“ byla potřeba ocenit snahu, a tak na pohled přísný rytíř rozdával body za milý úsměv a píli při plnění úkolu. A proto i ten největší nešika nezůstal bez bodů a celý soutěžní tým si užil spoustu legrace.
M. Stejskalová, H. Nevěřilová, A. Jarošová, R. Zatloukalová, H. Krejčí